Dnešní článek má poněkud neobvyklé zabarvení. Čas od času nám do života vstupují události, které dají našim myšlenkám nečekaný směr a nový náboj - jsem si jist, že i Vy je prožíváte, stejně jako já. Chce to jen otevřené oči a ochotu naslouchat.
Jedna taková událost mě inspirovala, snad i následující řádky inspirují Vás...

Našel jsem knihu.
Ležela na lavičce, lidé chodili kolem a nikdo si jí nevšímal. Pravda, neměla líbivou barevnou obálku - někdo sňal původní obal.
Možná byl už roztrhaný od častého braní knihy do rukou nebo byl majitel pečlivý a nechtěl, aby utrpěl. Dal si tu práci a nahradil jej papírovým.

Sedl jsem si ke knize na lavičku.
Trochu stydlivě, jako by to byla neznámá slečna, ke které si přisednete, protože jinde není místo.
Po chvilce jsem se osmělil a vzal ji do rukou. Obal místy potrhaný, ale pevný. Někdo jej ozdobil kresbami.

Vzal jsem knihu s sebou domů.
Položil jsem ji na noční stolek a nechal ji odpočinout. Po pár dnech jsme se spřátelili. Nechala mě přečíst pár stránek.
Pak už jsem se od ní nedokázal odtrhnout. Řekla mi přesně to, co jsem se tehdy potřeboval dozvědět. Opatrně jsem ji zařadil do knihovny.

Nenechal jsem knihu v knihovně.
Bylo jí tam úzko. Prach se usazoval na jejím obalu z bílého papíru s kresbami. Dala mi všechno co mohla - teď přišel čas ji poslat dál. 
Na poslední straně jsem objevil email, snad předchozího držitele...
Sedím a píšu a pohled mi sem tam sklouzne na bílou, trochu potrhanou obálku pokrytou kresbami.

"Našel jsem knihu, neznámý majiteli. Ale nevrátím Vám ji..."